close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Páv bílí

24. prosince 2011 v 15:27 | Jana Dusková
Páv korunkatý bílý je také někdy nazýván jako páv modrý.
Spolu s pávem zeleným, bílým a modrým patří do čeledi bažantovitých. Jeho původní domovinou je Indie a Srí Lanka, kde se nejčastěji zdržují v listnatých lesích, křovinách, ale i v travnatých porostech. Pávi bývají často volně chováni v zámeckých parcích a zoologických zahradách. Páv je národním ptákem Indie.

Pávové jsou chováni již tisíce let. Lze je držet ve velmi prostorných voliérách, parcích a zahradách. Kromě základního zbarvení byla vyšlechtěna také strakatá forma páva korunkatého.
 

Zakrlslý králík

23. prosince 2011 v 17:29 | Linda Valtová

Zakrslý králík


Zakrslý králík je forma králíka domácího, která byla vyšlechtěna v Anglii. Všechna plemena zakrslých králíků jsou vzrůstem menší a hmotností nižší než ostatní domácí králíci. Prvním vyšlechtěným zakrslým králíkem bylo plemeno Hermelín. Z něho pak byla vyšlechtěna další plemena. Standardní zakrslý králík má váhu 1 až 1,5 kg. Zakrslí berani jsou mohutnější, váží 1,5 až 2 kg. V současnosti existuje velké množství plemen zakrslých králíků a v rámci plemen velké množství barevných kombinací. V České republice patří mezi plemena uznaná jako zakrslá plemena Zakrslý hermelín, Zakrslý barevný, Zakrslý strakáč, Zakrslý rex, Zakrslý liščí, Zakrslý saténový a Zakrslý beran.

Čivava

23. prosince 2011 v 17:16 | Jana Dusková
Čivava je nejmenší plemeno psa na světě, ačkoliv to neznamená, že u některých jiných společenských plemen malého vzrůstu se nenajde také malý jedinec (například Yorkšírský teriér) - v samotném oficiálním standardu plemene se používa sousloví "je považována" (is regarded - angl.). Jeho jméno je odvozeno od největšího mexického státu Chihuahua, kde byl jeho výskyt poprvé doložen; indiánské pověsti zmiňují čivavy jako ochránce zemřelých náčelníků na cestě do světa duchů. Není však známo, zda jej původně chovali místní obyvatelé Aztékové či Toltékové nebo zda se do Mexika dostal se španělskými obchodníky z Japonska nebo Číny - pozn. v každé knize o čivavě je historie plemene trochu jiná, viz Literatura v odkazech.
Čivava je ostražitý a hbitý pes s velkýma vztyčenýma ušima; hmotnost dospělého psa se pohybuje ideálně v rozsahu 1,5 - 2,5 kilogramy, přijatelní jsou i psi pohybující se mezi 500 gramy a 1,5 kilogramu. Vyskytují se dlouhosrstí i krátkosrstí jedinci, barva srsti může být libovolná. Čivavy se dožívají věku až dvaceti let (obecně platí, že čím menší pes, tím delší život). První pes plemene byl oficiálně registrován roku 1904. Čivavy se rodí s neúplně vyvinutou lebkou - tento jev se nazývá fontanela.

Plemenný standard

Čivava patří podle FCI do skupiny IX. - společenská plemena a toy, sekce 6 - Společenští psi bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka v ČR je CHI. Číslo je 218/23. 06. 2004 Velká Británie. Datum publikování původního standardu je 24. 03. 2004.
Znění standardu vydaného v roce 2009.
Temperament: živý,horlivý, inteligentní.
Hlava: Hladká lebka ve tvaru jablka, velké, světélkující živé oči tmavé barvy, drobný čenich. Ušní boltce jsou velké, boltce směřují nahoru.
Krk: klenutý, středně dlouhý.
Trup: Z profilu by mělo být vidět předhrudí. Hrudní končetiny postaveny pod psem. Rovný hřbet, vyvážená postava. Nežádoucí jsou úzké, párkovité nebo příliš krátké trupy.
Pánevní končetiny: Jasně oddělené šlachy, svalnaté nožky.
Tlapka: Elegantní, malá a pavná. Okrouhlá.
Ocas: Vysoko nasazený, nesený nahoru nad hřbetem psa. Ocasní obratle jsou mírně zploštělé.

Povaha

Obranářská a odvážná povaha Čivav, neubírá nic na jejich roztomilosti a přítulnosti. Dokáží být agresivní a neukázněné, ale při důsledném výcviku a přísnosti majitele se z Čivavy stává poslušné a hodné zvíře. Miluje procházky stejně jako ležení v teplíčku domova. Je velmi vhodná do bytu a zvláště ke starým lidem, kteří se o ni mohou starat s ohledem na její nenáročnost, velikost a oddanost svému pánovi, kterou mu prokazují mazlením v jeho náručí. Milují společnost psů i lidí, jsou odvážné a velmi smělé. Při jakémkoli náznaku útoku ze strany dospělých lidí nebo dětí, mohou i zaútočit a agresora pokousat.
Čivava je mrštný, odvážný a temperamentní pes. Vyznačuje se hravostí a schopností vymýšlet pořád nové a nové lumpárny. Pokud jí chybí "jiskra v oku", něco není v pořádku. Povaha není ovlivněna velikostí, jako každý pes potřebuje pevnou výchovu a jasné určení pravidel soužití. Často bývá velmi vázána na svého majitele. Je velmi učenlivá, rozhodně není hloupým "gaučákem". Můžeme s ní vykonávat různé psí sporty, samozřejmě s ohledem na její velikost a fyzické možnosti. Vynikající zábavou může být dogdancing nebo miniagility. Společné hrátky jen utuží vztah páníčka a psa. Čivava se pro svůj miniaturní vzrůst nehodí k mladším dětem, mohly by jí nechtěně ublížit. Povahové vlastnosti se liší jedinec od jedince, zde uvádím pouze všeobecný přehled.

Popis plemene

Čivava je považována za nejmenšího psa na světě. Známé jsou dva typy, a to krátkosrstá a dlouhosrstá čivava. Barva srsti může být různá a to jednobarevná ale i kombinace více barev.Dle nového standardu je nepřípustná barva"Merle".
Hlava čivavy má typický jablkovitý tvar, se širokým a klenutým čelem. Oči jsou velké, plné. Uši má vztyčené, široké, na špičce se zužují. Má krátký, rovný, zužující se čumáček. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý spojuje hlavičku s tělíčkem mírně obdélníkového tvaru s rovným hřbetem a hrudníkem. Břicho je vtažené. Končetiny i navzdory velikosti jsou silné a svalnaté. Vysoko nošený středně dlouhý ocásek, který nikdy nestahuje mezi nohy, se směrem ke špičce zužuje. Srst má čivava dlouhou, jemnou a hedvábnou. Srst je v obličeji a na konci končetin krátká.
Čivava je v kohoutku vysoká 15 - 23 cm. Ideální hmotnost by se měla pohybovat v rozmezí 1,5 - 3 kg.

Základní péče

Čivava není náročná na údržbu. Vyžaduje lásku a pozornost, občas jemným kartáčkem pročesat srst. Uslzená očička je potřeba někdy otřít papírovým kapesníčkem, aby se nevytvářely hnědé a rezavé skvrnky pod očima. Drápky je potřeba stříhat 1 - 2 x do měsíce. Příliš časté koupání není nutné, avšak nesmí se zanedbávat úplně.
Váháte nad pořízením čivavy? Pokud jste se již rozhodli , že si pořídíte psa a přemýšlíte, zda jím bude právě čivava, nabízíme vám srovnání nejvýznamnějších okolností pro a proti.
Pro:
  • miniaturní plemeno, lze brát téměř všude s sebou
  • milá, hravá povaha
  • fixace na majitele
  • nebojácnost
  • dlouhověkost
Proti:
  • nebezpečí nechtěného ublížení
  • nevhodnost k malým dětem
  • fixace na majitele
  • nevhodnost k dlouhým běhům, jízdám na kole apod.
 


Ara

23. prosince 2011 v 10:21 | Jana Dusková
Ara (Ara) je rod papoušků čítající osm žijících a minimálně jeden vyhynulý druh. Název tohoto rodu vytvořil francouzský přírodovědec Bernard Germain de Lacépède v roce 1799.
Arové jsou velcí papoušci s dlouhými ocasy, dlouhými úzkými křídly a jasně zbarveným opeřením obývající zejména tropické deštné lesy na území Střední a Jižní Ameriky. Společným znakem všech zástupců tohoto rodu je také neopeřené místo kůže kolem očí. Většina arů je velmi populárních jako domácí mazlíčci a populace řady z nich je právě díky nelegálnímu odchytu ptáků z volné přírodě značně ohrožována. Podobně jako většina ostatních papoušků se živí zejména různými semeny a plody a hnízdí ve stromových dutinách.

Liška polární

23. prosince 2011 v 10:12 | Jana Dusková
Liška polární (Vulpes lagopus), někdy zvaná pesec (jindy však může název pesec označovat jen jednu barevnou formu tohoto druhu) je psovitá šelma, dříve klasifikovaná jako jediný druh rodu Alopex, ale zjistilo se, že rod Alopex patří do rodu Vulpes.
Žije v severních částech Evropy, Asie, Ameriky, na další místa (např. Aleutské ostrovy) byla často vysazována kvůli obchodu s kožešinami. Její srst je v zimě hustá a dlouhá, bílé nebo šedobílé barvy, zatímco letní srst je krátká a méně hustá, šedé či černé barvy. V zimě jí sněhobílá srst slouží jako dokonalé ochranné zbarvení. V létě srst zhnědne nebo zšedne, aby se liška snáze skryla mezi kameny a rostlinami.
S létem lišky mění své životní území. Na jaře a v létě se rozmnožují. Samice je březí 49 - 56 dní. Ve vrhu je kolem 3 - 12 mláďat, ale to je velice vzácné. Léto tráví v tundře a na zimu se stahuje na ledová pole. Potrava lišky polární je především tvořená z lumíků, ptáků, drobných hlodavců a vybírání ptačích hnízd, přiživuje se i na zbytcích kořisti ledních medvědů. V zimě slouží jako potrava vyvrhnuté ryby z moře.
Délka těla: cca 60 cm
Délka ocasu: cca 40 cm
Výška : cca 30 cm
Hmotnost: 4,5 - 8 kg
Polární lišky žijí v trvalých párech. V tomto období obývají lišky podzemní doupata : jejich nory se 4 až 13 východy tvoří labyrint o ploše 30 m². Lišky se ke svým norám vracejí každé léto a rozšiřují noru.

Pudl

22. prosince 2011 v 22:25 | Jana Dusková
O pudlovi lze bez nadsázky konstatovat, že jako plemeno dokonale ?klame tělem?. Střihy a složitá finální úprava srsti na výstavách z něj dělají luxusního, velmi nápadného psa. Na diváky z řad laiků pak často působí dojmem nesportovního ?gaučáka?. Jen ti, kdo měli možnost toto temperamentní plemeno poznat osobně, vědí, že pod pěstěnou srstí se skrývá pružné tělo atleta a pod nalakovaným ?topknotem? bystrý mozek.
Původem je pudl lovecký pes, který byl používán jako aportér z vody. Název plemene je odvozen z německého pudeln (máchat se ve vodě) či Pfudel (kaluž) a francouzský název Caniche pochází ze slova Canard (kachna). Dodnes dělá pudl svému jménu čest a většina jeho příslušníků nejen vášnivě ráda aportuje, ale miluje k pramalé radosti majitelů i brouzdání ve vodě a blátě.

Pudl a německý ovčák ve voděPodíváme-li se na stavbu těla pudla, vidíme, že je předurčen k pohybu. Dlouhé nohy s dobrým úhlením a krátký pevný hřbet mu umožňují vytrvalý klus i velikou obratnost při skocích. Dlouhé čenichové partii bez deformací vděčí pudl za to, že ani v největších vedrech nemá potíže s dýcháním jako krátkolebá plemena. Dlouhá srst dobře izoluje nejen před chladem, ale i před slunečními paprsky. Díky těmto skutečnostem je pudl prakticky neúnavný a je ideálním společníkem pro pěší turistiku. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pětadvacetikilometrové horské pochody (víc jsme nezkoušeli kvůli sobě, nikoli psům) nečiní zdravému, byť i netrénovanému zvířeti nejmenší obtíže. (Bez nadsázky mohu konstatovat, že se nám nesčíslněkrát podařilo unavit našeho německého ovčáka, ale ani jedenkrát žádného z pudlů.) Stavbě těla bez extrémů a poměrně dobrému zdraví plemene vděčí pudl i za svou dlouhověkost (12-18 let).

Pudli patří mezi dlouhověká plemena a často se dožívají vysokého věku ve vynikající kondici.
Celkově nejlepšímu zdraví se těší velcí pudlové, kteří všeobecně patří mezi nejzdravější a velmi dlouhověká velká plemena. Ovšem ani pudlovi se nevyhýbají některé dědičné zdravotní problémy - především toyové a trpaslíci mohou trpět luxací čéšky či progresivní atrofií sítnice oka. V současné době musí veškerá zvířata před zařazením do chovu absolvovat vyšetření na tyto dědičné choroby a v případě pozitivního nálezu jsou vyřazena. To je další dobrý důvod, proč nekupovat pudla z pochybných zdrojů, tzv. "bezpapíráka". U všech pudlů, tak jako i u jiných plemen s převislými boltci, je třeba věnovat zvláštní péči hygieně ucha, někteří jedinci trpí na zánět zvukovodu. Rovněž je nutné pečovat o chrup, zejména malé velikostní rázy často postihuje zubní kámen.
Inteligence pudla je všeobecně známa. Při pokusech prováděných etologem Stanley Corenem se umístil na druhém místě ze 79 testovaných plemen (zvítězila border kolie a na třetím místě se umístil německý ovčák). Velmi často je používán v cirkusech a varieté, protože se nejen rychle učí, ale spolupracuje s člověkem s obrovským nadšením. Cvičit pudla je radost, díky své fixaci na pána a živému temperamentu je výcvik snadný a postupuje velmi rychle. Vzhledem k povaze jsou pro náročnější výcvik nejvhodnější pudli černé barvy a středního nebo velkého rázu.

Pudl je psychicky i fyzicky velmi aktivní plemeno a vítá každou činnost, kterou mu majitel nabídne. Dokáže neúnavně aportovat, je velmi vhodný na agility a bez problémů zvládá cviky poslušnosti. Při výcviku se plně soustředí na svého pána, obvykle se nenechá příliš rozptylovat okolními psy nebo pachy. Lze uplatnit běžné metody, tak jako u všech plemen je nezbytná důslednost. Je naprosto nutné vyvarovat se hrubosti, neboť pudl mívá sklony k přecitlivělosti a extrémní submisivitě (podřízenosti). Snadněji než u některých tvrdších plemen se pak může cvičiteli stát, že se mu bude u nohy choulit ustrašený pes, vykonávající cviky mechanicky a bez jiskry tak typické pro toto plemeno.

Pudli jsou vynikající společníci pro kondiční běh, pěší turistiku a velcí pudli i pro cykloturistiku. Rovněž jezdce na koni může velký nebo střední pudl bez problémů provázet. Výhodou je, že pudli nemají obvykle tendenci pronásledovat zvěř a jsou (samozřejmě za předpokladu dobré výchovy) i z koně nebo kola naprosto ovladatelní.

Z předchozích řádek je dostatečně jasné, že pudl je ideálním psem pro lidi jako je on sám - vitální a sportovní. Rozhodně by bylo chybné se domnívat, že si vystačí sám, poskytneme-li mu např. možnost vyžití na zahradě. Pudl chce být neustále v kontaktu se svými páníčky, touží po komunikaci verbální i dotykové. Tázavým pohledem pátrá v obličeji člověka a dá se říci, že se snaží, aby mu neuniklo žádné hnutí jeho mysli. Nesmírně rád se mazlí a s oblibou spí v posteli, neboť fyzický dotek s člověkem má pro něj velký význam. Tyto vlastnosti dělají z pudla vynikajícího společníka, který je člověku stále nablízku a se kterým majitel nikdy nenudí.

Přes nesporné klady nelze tvrdit, že pudl je ideálním psem pro každého. Usedlejší lídé, kteří mají rádi svůj klid, mohou být z jeho hyperaktivity unavení a měli by dát přednost klidnějšímu a nezávislejšímu plemeni. Na druhé straně je pravda, že pudl je velmi tvárný. Stává se tak skvělým, něžným a zcela oddaným společníkem starších lidí. Pudli patřící důchodcům jsou důkazem přizpůsobivosti plemene, obvykle jsou velmi klidní. Staří lidé by se však měli vyvarovat koupě pudla středního nebo velkého rázu, neboť tito psi pro ně budou s největší pravděpodobností vzhledem k síle a temperamentu hůře ovladatelní, nehledě na náročnou údržbu srsti.
Pro člověka, který má zálibu v dominantních a samostatných plemenech, není pudl naprosto vhodný. U některých jedinců (zejména rázu toy a trpasličí) se můžeme setkat až s chorobnou, jakoby štěněčí závislostí na člověku. Střední a velcí pudli bývají samostatnější, ale přesto je i pro ně ?alfou i omegou? života rodina, ve které žijí. Majitelé pudlů se díky tomu nemusí téměř nikdy potýkat se sklony k toulavosti, neposlušností, dominantní agresivitou, štvaním zvěře a s dalšími nepříjemnými vlastnostmi, kterým tak často čelí lidé vlastnící basety, bígly, jezevčíky, setry, teriéry, knírače, kokršpaněly a jiná samostatná a na člověka méně upnutá plemena.
Soužití pudla a NO není problémemPokud se týká soužití pudla se psy jiných ras, probíhá za předpokladu správné výchovy celé smečky obvykle bez problémů. Pudl se většinou ochotně podřizuje jedincům větších a dominantnějších plemen. Menší psy, než je on sám, se nesnaží terorizovat, pokud ho respektují. Ovšem je víc než pravděpodobné, že příslušníkům málo temperamentních plemen a plemen, která neoplývají smyslem pro humor, poleze ke hře stále naladěný pudl, lidově řečeno, pěkně "na nervy". Soužití s kočkami a jinými domácími mazlíčky, stejně jako s drůbeží, nečinívá problémy.

Ačkoli je pudl chován už víceméně jen jako společenské plemeno, láska k vodě a aportu mu zůstala. Drtivá většina pudlů zbožňuje dovádění ve sněhu.

Pudli obvykle nemívají sklony menší zvířata usmrcovat z loveckého pudu, spíše hrozí, že je při své hravosti ?uválí?. Správně vedeným dětem je pudl bezvadným kamarádem a díky svému smyslu pro humor a permanentně dobrou náladu výborným společníkem. Přesto stejně jako žádné jiné plemeno není ani on živou hračkou a vzhledem k jeho senzitivitě nelze očekávat, že si od dětí nechá líbit nevhodné zacházení.
Pudl je obvykle velmi zdrženlivý k cizím lidem, a tak není ve styku s neznámými dětmi tak spolehlivý jako například labrador a neměl by s nimi zůstávat bez dozoru. Černí pudlové bývají vyrovnanější v povaze, aprikoti mají častěji než jiné barevné rázy sklony k dominantní agresivitě a stříbrní k přecitlivělosti a bázlivosti.
Pokud se týká velikostních rázů, střední a velcí pudli obvykle méně štěkají a nejsou tak zdrženliví jako trpaslíci a toyové. (Tyto informace je nutné brát s rezervou, velmi záleží na dědičném založení jedince, správné socializaci štěněte a výchově psa.)

V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že pudl vyžaduje pravidelnou údržbu a odbornou úpravu srsti, která je naprosto nezbytná (má-li pes k dobře vypadat) a stojí majitele určitý čas a peníze. Náročnost údržby srsti je přímo úměrná kvalitě a velikosti jedince. Špičková výstavní zvířata mají extrémní hustotu srsti, jejíž úprava před výstavou zabere majiteli několik hodin (obvykle čtyři až šest). Obecně platí, že nejkvalitnější srst mívají pudli černého a hnědého rázu, případně někteří aprikoti. Srst stříbrných pudlů bývá jemnější a řidší.
Pudl ve výstavním střihuVýstavní úprava pudla je jednou z nejsložitějších vůbec a začátečník ji nezvládne bez odborné pomoci. Ale i obyčejné domácí mazlíčky je nutné pravidelně česat a alespoň jednou za dva měsíce odborně ostříhat. Odměnou za věnovanou péči je majiteli pes, který naprosto postrádá typický psí pach a jehož srst díky své zvláštní struktuře v pravém slova smyslu nelíná (odumřelá srst zůstává v rouně a je ji nutno vyčesávat, jinak pes zplstnatí). Zaknocený, plstnatý či dohola ostříhaný pudl je smutnou vizitkou majitelovy pohodlnosti.

Shrnutí:
Vlastnosti pudla: velmi temperamentní pes, permanentně dobře naladěný, s velkou fixací na majitele, od kterého vyžaduje zaměstnání (hru, výcvik, pohyb). Není-li mu umožněn úzký kontakt s člověkem, velmi trpí. Obvykle nedůvěřivý k cizím lidem, ale neagresivní. Velmi lehce cvičitelný, senzitivní, dobře se podřizuje autoritě, vrozený aportér. Většina pudlů nemá sklony pronásledovat zvěř ani usmrcovat menší zvířata. Dlouhověký, do pozdního věku hravý a vitální. Ideální pro turistiku, agility, tanec se psem, flyball a výcvik poslušnosti. Efektní výstavní pes s krásnou srstí a úchvatným pohybem.
Nevýhody plemene: u některých jedinců zejména toy a trpasličího rázu se vyskytuje nervozita, hysterie, sklony k štěkavosti, patologická závislost na majiteli (vybírat štěně z chovu, ve kterém se tyto dědičné vlastnosti nevyskytují). Nevybitý velký psychický i fyzický potenciál zanedbávaných zvířat se může projevit destrukční činností (platí zejména pro mladá zvířata středního a velkého rázu). Třebaže srst nelíná, její úprava a údržba vyžaduje čas a finanční prostředky.



Paso fino colombiano

22. prosince 2011 v 22:13 | Jana Dusková
Paso Fino je plemeno koně vyšlechtěné v Karibské oblasti ze španělských plemen.

Charakteristika

Stejně jako většina koní, kteří procházejí ze španělských plemen, je má tento kůň hrdou a vyrovnanou povahou. Plemeno bylo vyšlechtěno ze španělských koní, kteří se na jihoamerický kontinent dostali před 500 lety a byli potomky koní berberských koní a andaluských koní. Ve Spojených státech amerických chov začal teprve v roce 1940. Od roku 1992 se členská základna asociace jeho chovatelů rozrostla o plných 60%. V současnosti najdeme na celém světě víc než čtvrt milionu koní tohoto plemene.

Výška

Od 132 do 152cm (obvykle kolem 140cm).

Zbarvení

Vyskytuje se ve většině barev, které jsou u koní běžné: hnědák, vraník, ryzák, bělouš, palomino a plavák.

Miniappaloosa

22. prosince 2011 v 22:04 | Jana Dusková
Původ

Miniappaloosa není plemeno původní, ale cíleně vyšlechtěné, jedná se o miniaturní verzi amerického plemene appaloosa. Minikoníkům a jejich šlechtitelům stálo vzorem, plemeno vyšlechtěné americkými indiány kmene Nez Percé z pestřeji zbarvených koní dovezených španělskými dobyvateli. Malým koníkům, kteří byli z těchto indiánských koní vyšlechtěni, zůstala většina jejich znaků, jako je barva, elegance a odolnost, zbylé vlastnosti přinesla různá plemena ponyů, která mimo jiné přispěla i k malému vzrůstu miniappaloos. Toto plemeno není nijak staré, šlechtění začalo teprve před pár desítkami let. Původní cíl byl získat zmenšeninu jezdeckého koně. Do chovu velkých koní byla tedy postupně zařazována různá plemena poníků, jako třeba shetlandský pony či fallabella, kteří měli přispět ke kýžené velikosti miniatur. O lehkost a jemné rysy (především kloubů) se postarali velští ponyové, o zachování typických rysů jezdeckých koní zase hackneyové.
Dnes se bohužel nedá s přesností říci, jací konkrétně byli použiti koně, typů těchto poníků je hodně. Někteří jsou podobnější spíše robustním britským ponyům, jiní jsou naopak zmenšeninami dlouhonohých jezdeckých koní. U miniappaloos, na rozdíl od zbylých typů miniaturních koní, však můžeme alespoň s určitostí tvrdit, že největší vliv na výsledný vzhled měla právě appaloosa, neboť velká část znaků plemene patří právě jí (včetně společného a pro plemeno jediného uznávaného zbarvení).


Charakteristika

Tento miniaturní koník dosahuje kohoutkové výšky maximálně 110 cm. Je malé postavy s jemnou stavbou těla. Hlava je malá s krátkými špičatými oušky a typickým světlým zbarvením v okolí očí a chřípí (stejně jako u appaloos) , nasazená na kratším krku. Tělo by mělo být štíhlé s nevýrazným kohoutkem, nesené na štíhlých nohách s jemnými klouby a drobnými kopýtky s kvalitní rohovinou. Pro miniappaloosu je typická mohutnější záď, která je širší než šíře prsou. Hříva a ocas jsou však na rozdíl od appaloos velice bujné a dlouhé. Všechny chody těchto miniaturních koníků jsou odpovídající plemeni. Snahou chovatelů jsou prostorné a pohodlné chody.

Povaha

Pověstná klidná povaha appaloos dala základ velmi vyrovnané a milé povaze, pro kterou jsou miniappaloosy velmi oblíbené. Miniappaloosa je koník hravý a učenlivý s přiměřeným temperamentem.

Zajímavosti
Plemeno miniappaloosa má se svým předkem a velkým příbuzným několik společných znaků ve zbarvení. Specifická skvrnitá huba, viditelné bělmo, pruhovaná rohovina kopyta nebo skvrnitá kůže v okolí řitního otvoru a genitálií je typickým plemenným znakem.

Tygr

22. prosince 2011 v 19:29 | Linda Valtová
Nejstarší státy na území dnešního Thajska vznikly v jeho jižní části kolem přelomu letopočtu. Na ústřední rovině se kolem 3. století zformovala civilizace Dváravatí, jejíž městské státy obývali převážně Monové, vyznávající théravádový buddhismus. Později sem střídavě zasahovala moc angkorské říše s významným střediskem v Lopburi. Zároveň se od severovýchodu začalo na dnešní thajské území šířit tajské osídlení. V průběhu 13. století vzniklo v severní části několik tajských států, z nichž nejvýznamnější byly Lanna a Sukhothaj. Stát Sukhothaj za vlády krále Ramkhamhenga získal mocenskou převahu na většině tohoto prostoru. Proto je oficiální historiografií považován za první thajský stát.
V roce 1350 byl na ústřední rovině založen nový stát Ajutthaja. Během několika desetiletí se ajutthajským panovníkům podařilo vojenskou silou i sňatkovou politikou ovládnout Sukhothaj. Zároveň úspěšně vedli opakovaná tažení proti Angkoru. To po roce 1431 přispělo k přenesení střediska kambodžské státní moci do Phnom Penhu. Vedle Ajutthaje vznikl v polovině 14. století také stát Lan Sang v dnešním Laosu a severovýchodním Thajsku. Na severu nadále existoval stát Lanna.
Roku 1569 dobyla Ajutthaju barmská vojska a vnutila jí vazalské postavení. Za vlády krále Naresuana však Ajutthaja svou nezávislost na Barmě obnovila. V 17. století byla dominantní mocností ve střední části Zadní Indie a zejména za vlády krále Naraje udržovala bohaté mezinárodní styky. V roce 1767 však podlehla nové barmské invazi a tentokrát byla zcela zničena. Královskou moc obnovil v Thonburi vojevůdce Tak Sin, ale roku 1782 byl svými dvořany prohlášen za nepříčetného a zabit.
Nová dynastie Rattanakosin neboli Čakri přesunula hlavní město na opačný břeh řeky Čaophraja, do Bangkoku. Pokračovala v mocenské expanzi, zahájené už Tak Sinem, a vynutila si hegemonii na celém území mezi Barmou a Vietnamem. Koloniální pronikání Británie a Francie do regionu však představovalo vážnou hrozbu také pro Siam. Králové Mongkut (Ráma IV., 1851-1868) a Čulalongkorn (Ráma V., 1868-1910) reagovali vstřícnou diplomacií, územními ústupky a reformami, které měly jednak zvýšit prestiž Siamu v očích mocností, jednak upevnit centralizovanou státní moc na územích, která byla dosud vůči Bangkoku ve volném vazalském poměru. Tak vznikl moderní thajský stát v nynějších hranicích.
Za vlády krále Rámy VI., 24. června 1932, byla státním převratem zavedena konstituční monarchie. V době 2. světové války podpořila vláda Plaeka Phibunsongkhrama Japonsko, jiní politici ale udržovali styky se Spojenci a vytvořili odbojovou organizaci Seri Thaj. Po válce se tato frakce, v jejímž čele stál Pridi Phanomjong, chopila státní moci a následovalo období demokratičtější politiky. Dvojice státních převratů v letech 1947 a 1948 přivedla k moci opět Plaeka Phibunsongkhrama a Thajsko se zapojilo do studené války na straně USA. Sarit Thanarat, který se postavil do čela vlády po dalších dvou převratech na konci 50. let, začal znovu zdůrazňovat úlohu monarchie v thajské společnosti.
V říjnu 1973, za rozsáhlých demonstrací v hlavním městě, tehdejší předseda vlády Thanom Kittikačorn uprchl ze země a král jmenoval úřednickou vládu. Po třech letech reforem a volených vlád však byl obnoven vojenský režim. Od konce 70. let se další vojenské vlády snažily o soužití s voleným parlamentem a po volbách v roce 1988 vznikla civilní vláda. Ta byla svržena vojenským převratem roku 1991, ale v roce 1992, během nové vlny demonstrací, byl vojenský režim donucen odstoupit. Po těchto událostech byla za účasti široké veřejnosti sepsána nová ústava a parlament ji v roce 1997 přijal.
Roku 2001 byl ministerským předsedou zvolen telekomunikační magnát Tchaksin Šinavatra. Díky většině, kterou jeho strana Thaj rak Thaj (TRT) získala v parlamentu, mohl zahájit program reforem ekonomické i sociální politiky. Po volbách roku 2005 se parlamentní převaha TRT ještě zvýšila, vyvstala jí však silná opozice v hlavním městě. 19. září 2006 došlo k vojenskému převratu. Vojenskou juntu vedl generál Sonthi Boonyaratkalin, ústava z roku 1997 byla zrušena. Juntou jmenovaná vláda prosadila 10. srpna 2007 ve veřejném referendu novou ústavu a 23. prosince 2007 se konaly nové volby, ve kterých zvítězila strana Pchak pchalang pračcháčchon (PPP), kterou vedl Samak Sundaravej. V této straně působila řada bývalých členů TRT, která byla za vojenského režimu soudně zakázána. PPP zformovala koalici s dalšími pěti stranami. Lidové sdružení pro demokracii, které organizovalo protivládní aktivity před převratem, ihned obnovilo svou činnost. Demonstrace v hlavním městě vyvrcholily v listopadu 2008 obsazením vládních budov a obou mezinárodních letišť. Za této situace vydal ústavní soud rozhodnutí, kterým rozpustil vládnoucí stranu a zakázal některým členům na pět let politickou činnost. Tím se změnilo složení parlamentu a opoziční Demokratická strana byla schopna sestavit novou vládu premiéra Apchisita Vedžadžívy v koalici s několika menšími stranami a s jednou z frakcí bývalé PPP. Stoupenci opozice opakovaně demonstrovali za uspořádání nových voleb. Rozsáhlé protesty na jaře 2010 vedené hnutím Jednotná fronta za demokracii proti diktatuře armáda potlačila, přičemž bylo 90 demonstrantů zastřeleno a přes 1900 zraněno.

Politický systém

Thajsko je konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Bhumiphol Adulyadej. Jedná se o podobný systém jako ve Spojeném království, i když v Thajsku má monarchie větší vliv. Má daleko větší dozorčí úlohu ve státě a předkládá řadu projektů na rozvoj země. Král a jeho rodina jsou chráněni zákonem o urážce majestátu, na jehož základě se vyměřuje i víceletý trest odnětí svobody. Král nastoupil na trůn v roce 1946 a je nejdéle vládnoucím panovníkem. Královská moc je regulovaná ústavou a je také podřízena jejím ustanovením. Král zahajuje zasedání parlamentu a jmenuje premiéra a také členy kabinetu. Monarchie má tři správní články. Jedná se o Kabinetní (tajnou) radu, Úřad královského domu a Sekretariát krále. Kabinetní rada vystupuje jako poradce krále a někdy ho i zastupuje, Úřad královského domu spravuje nemovitosti a administrativu, organizuje ceremonie a Sekretariát vykonává administrativní a sekretářské práce. Výkonná moc vlády je podřízena premiérovi, který je volen parlamentem, jenž se skládá z dolní (360 křesel) a horní (270 křesel) sněmovny. Ústava zřizuje dvoukomorové Národní shromáždění, které je složeno ze Senátu a Parlamentu. Členové jsou voleni lidovým hlasováním na 4 roky. Soudní moc je vykonávána ve jménu krále. Soudci jsou voleni a odvoláváni králem. Soudní systém existuje ve třech úrovních. Nejnižší jsou soudy první instance, střední úroveň plní odvolací soudy a na nejvyšším stupni stojí Vrchní soud. Soudy první instance se dělí na 20 smírčích soudů a 85 provinčních soudů. Existuje také Ústřední soud pro nezletilé. Nejvyšší soud se skládá z prezidenta a 21 soudců. Armáda se skládá z Královské thajské armády, Královského letectva a Královského námořnictva a konečně z policie.

Administrativní členění

Thajsko je rozděleno na město Bangkok a 75 provincií. V čele každé provincie stojí guvernér, jmenovaný ministerstvem vnitra, kdežto guvernér Bangkoku je volen občany na čtyřleté funkční období. Provincie se dělí na okresy (amphoe), podokresy (king-amphoe), dále na újezdy (tambon) a vesnice (muban), ve významnějších sídlech existují paralelně s těmito správními jednotkami municipality (thetsabaan) různých úrovní. Hlavní město provincie mívá stejný název jako samotná provincie. Bangkok se dělí na 50 městských obvodů (khet).

Králík domácí

21. prosince 2011 v 21:00 | Jana Dusková
Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, zbytek jsou rexové a zakrsklá plemena).

Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech.


Etymologie


Co má králík společného s králem? Ve skutečnosti nic, ale přesto spolu obě slova souvisejí. Protože králík nebyl v Čechách původním zvířetem, neměli pro něj naši předkové vlastní jméno. Když byli ve 13. nebo na počátku 14. století přivezeni z území dnešního Německa do Čech první králíci, dostalo se k nám i jejich německé jméno das Kaninchen, což je zkomolenina latinského názvu králíka cuniculus. Díky fonetické podobnosti došlo k záměně Kaninchen za Königchen (tj. zdrobnělina z der König - král) a české slovo králík bylo na světě. [1]

Chov králíkejich chovu. Pro komerční produkci masa slouží velkochovy masných brojlerů, ve velkochovech se rovněž chovají králíci za účelem produkce kožešiny nebo vlny. Králík domácí je významné laboratorní zvíře a pro tento účel se chová v akreditovaných laboratorních chovech.


Posledním typem chovu jsou drobnochovy králíků pro maso nebo jako hobby, a individuální chovy zakrslých králíků chovaných ze záliby.

Každý typ chovů má svá specifika, králíci jsou chovaní v různých podmínkách a krmeni odlišným způsobem.


Stavy králíků v ČR (v tis. kusech)

druh chovu199219982000200320042005
faremní270550777786786805
malochovy11 30012 60011 4479 7109 5909 410
celkem13 63515 27914 16412 13611 99711 807

Rozmnožování


Králík domácí je zvířetem, které má, podobně jako jeho divoký předek, schopnost velmi rychle se rozmnožovat. Pohlavně dospívá už ve 3 nebo 4 měsících věku, i když chovatelská dospělost nastává až v osmém měsíci věku. Ramlice, samice králíka, mají nepravidelnou říji, která se opakuje vždy asi po třech týdnech a to hlavně od února do září.

Králík má tzv. provokovanou ovulaci, to znamená, že k vyplavení vajíček dojde až při dráždění pochvy samcem. To zvyšuje šanci vajíček na oplození. Březost pak trvá 28 až 35 dní.Čím je méně králíčků tím déle trvá březost.

Březí samice si připravuje hnízdo pro vrh mláďat. Toto chování se objevuje i u králic, které sice byly připuštěny, ale nezabřezly - pak se jedná o březost falešnou.

V jednom vrhu bývá 6 až 11 mláďat, přesný počet závisí na plemeni. Porodní hmotnost se pohybuje kolem 60 g, králíčata jsou holá, slepá a zcela závislá na své matce. Králice kojí jen jednou denně, její mléko je ale velmi vydatné.

Mladí králíci otvírají oči 9 nebo 10 den a do 20. dne opouštějí hnízdo. Odstavují se do 54.dne od narození.

Zajímavost: Pokud samice příliš ztloustne, přichází přechodně o schopnost mít mláďata. Zhubnutí, které vede k obnovení možnosti březosti, se dosáhne tak, že tlustá samice přejde na dietu, např. v drobnochovech se této samici dává jen voda a seno.

Krmení


Trávící soustava králíků je uzpůsobena pro příjem trávy, bylin a listů, což je potrava s velkým množstvím vlákniny. Králík je nepřežvýkavý býložravec a jeho trávení je velmi podobné trávení koně - stejně jako on využívá velkého slepého střeva plného symbiotických mikroorganismů k fermentaci vlákniny a získává tak živiny, které by jinak byly nedostupné.

Tento způsob získávání živin ale není dokonalý a králík, aby ho co nejlépe využil, proto požírá měkké bobky, které obsahují bílkoviny i vitamíny skupiny B. Toto chování je naprosto normální.

Hlavní složku krmné dávky králíka by měla tvořit objemná krmiva, v drobnochovech tedy seno a sláma. Je možno krmit také zelená krmiva (např. bazalka, brokolice, celer, čekanka, jabloňové listí, jitrocel, kapusta, kokoška pastuší tobolka, kopřiva (zavadlá), pampeliška, petržel, salát, nejedovaté plevele - pýr, lebeda apod.)

Vhodné jsou také okopaniny, mrkev, krmná řepa, tuřín, topinambury nebo vařené brambory. Z jadrných krmiv je nejvhodnější oves nebo ječmen, možno zkrmovat také hrách nebo sóju jako zdroj bílkovin, nebo lněné semínko.

Králík by měl vždy mít k dispozici vodu!

Typy chovů králíků


Faremní chovy


Ve velkochovech jsou v ČR králíci chovaní hlavně pro maso; spotřeba králičího masa na obyvatele a rok činí 2,7 - 3,0 kg. Drobnochovatelé chovají pro vlastní potřebu - nabídka králičího masa v obchodech pochází z velkochovů bíle pigmentovaných brojlerových králíků.

Brojleroví králíci jsou hybridi šlechtění speciálně na ranost, výbornou zmasilost a kvalitu masa, důležitá je také intenzita růstu a konverze krmiva. Ve velkochovech jsou králíci chováni v uzavřených klimatizovaných halách, způsob chovu je uzavřený klecový. Králice jsou intenzivně využívané a dávají 6-8 vrhů za rok. Krmí se výhradně granulovanou krmnou směsí.

Kůže brojlerových králíků se používá k výrobě plsti. Pro produkci kožešin jsou chována rexová plemena králíků, pro produkci vlny pak angorská plemena.


laboratorní chov

V laboratorních chovech jsou králíci chováni v klecích a krmeni kompletní krmnou směsí, která je ale jiného složení než směs k výkrmu brojlerů. Velký důraz je kladen na zamezení styku s choroboplodnými zárodky.

Drobnochovy


V drobnochovech jsou králíci nejčastěji ustájeni v králíkárnách a krmeni přirozenou potravou,která sestává převážně z vody,zrní,nejlépe v košilkách(bez košilek ho snědí více a ztloustnou, čerstvé trávy a sena (nesmí být zapařené,můžou se nafouknout a zemřít).

Individuální chovy


Zakrslí králíci chovaní ze záliby jsou oblíbení domácí mazlíčci hlavně v městských bytech. Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální rozměry 50 x 80 cm, výška aspoň 40 cm. V kleci by měla být podestýlka (např. hobliny) a je nutno si uvědomit, že králík nemůže být jenom v kleci, potřebuje i výběh.

Ideální je chovat kastrovaného samce se samicí - králící přirozeně žijí ve skupinách. Dva samce ale společně chovat nelze, i dvě samice můžou být problematické. Králík je citlivý na hluk, jeho klec by proto měla být v tiché části bytu (ne u televize apod.) a také by neměl přicházet do styku s tabákovým kouřem.

V domácnostech se často stává, že králík příliš ztuční - základem krmné dávky by mělo být kvalitní luční seno, v létě přídavek zeleného krmení. Jadrná krmiva jen v malém množství, jinak tloustne. Jako zdroj vitamínů se hodí ovoce nebo zelenina, nutností jsou větvičky ovocných stromů nebo tvrdé pečivo na ohryz.

Nemoci králíků



Rychlost


Zajímavostí může být, že králík domácí se údajně dokáže pohybovat rychlostí 56 km/h.

Kam dál